1. světová válka Heřmanice

POMNÍK PADLÝM V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE V HEŘMANICÍCH U ŽANDOVA

V dobách největšího rozkvětu Rakousko-Uherské monarchie plynul život v Heřmanicích poklidným tempem. Nejčastějším zdrojem obživy zde bylo zemědělství, neboť je zde velice úrodná půda. Ti, kteří nevlastnili půdu, pracovali ve zdejší cihelně v blízkých fabrikách v Horní Polici, Žandově a Kravařích, nebo měli vlastní živnost. Mezi živnostníky jací se nacházejí ve všech okolních obcích, zde najdeme například obchodníka s chmelem, nebo sekerníka. Byla zde také porodní bába, která se jmenovala Anna Girschick a dvě hospody.

Do tohoto poklidného běhu života zasáhla událost, která se stala daleko od Heřmanic. Tato událost zde vzbudila velký rozruch a zdejší život významně ovlivnila. Dne 28. června 1914 se v Sarajevu odehrál úspěšný atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, následníka rakousko-uherského trůnu. Tento atentát, se stal bezprostřední záminkou k rozpoutání 1. světové války. Atentátníka Gavrilo Principa, podle vzpomínek místního hostinského Heinricha Kostomlatskyho, v Terezíně hlídali vojáci z Heřmanic. Dne 28. července 1914 byl vydán císařem Františkem Josefem I. manifest Mým národům! Tento den se stal dnem začátku 1. světové války. V Heřmanicích byla vyvěšena mobilizační vyhláška pro muže do věku 36 let, kteří prošli vojenskou službou. Později byli povoláni a odvedeni i ostatní muži, až do věku 50 let. Mnoho mužů z Heřmanic bojovalo v řadách 42. pěšího regimentu z Terezína a v řadách 94. regimentu z Turnova.

Válka dopadla tvrdě na život v Heřmanicích a to nejen odchodem produktivních mužů. Jak válka pokračovala, přicházel hlad a bída. Ve zdejších hospodách utichl život – nebyly už žádné akce. Pivo bylo omezeno na neděli a potraviny s kuřivem byly pouze na potravinové lístky. Potravin bylo málo a lidé z měst přicházeli, aby si nějaké opatřili. Protože chyběl petrolej i svíčky nastali temné noci. Svíčky si lidé museli sami odlévat z vosku. Velké vzrušení nastalo v Heřmanicích vždy, když z okresu přijela komise s vojáky a dělala domácí prohlídky, aby nalezla nadbytečné obilí, které mělo být dodáno válečnému hospodářství. Monarchie potřebovala více vojáků, více potravin, více koní, více surovin. Když konečně 11. listopadu 1918 válečné běsnění skončilo, oddechli si nejen obyvatelé Heřmanic, ale i celý svět. Válka za sebou zanechala rozvrácenou Evropu a významně zasáhla do každé rodiny i v té nejmenší obci. Stejně tak tomu bylo i v Heřmanicích. Do války z každé obce narukovaly desítky mužů, avšak ne všem se podařilo vrátit se domů. I z Heřmanic bylo mnoho zdejších mužů dosud v zajetí, ve špitálech, ale především jich mnoho padlo.

Několik let po skončení války, když bylo konsolidováno hospodářství obcí a zažehnána chudoba, rozhodly se obce postavit svým padlým synům pomníky. Některé tyto památníky byla nádherná umělecká díla a některé byly jen skromná připomínka na své padlé syny. Postavit pomník zdejším padlým se rozhodli místní hasiči a jako nejschůdnější řešení zvolili přebudování původního pomníku z roku 1881 zbudovaného na památku zrušení nevolnictví císařem Josefem II. Heřmanický pomník přebudoval hornopolický sochař Franz Rosa nákladem 4 000 Kč v roce 1924 a 1. června 1925 byl zdejší pomník slavnostně odhalen. Pomník se nacházel v zatáčce na pravé straně silnice směrem do Kravař u čp. 19. Obklopen byl třemi vzrostlými kaštany.

Po skončení 2. světové války by pomník rozvalem a ještě v šedesátých letech se na rozvalených kamenech z pomníku scházela místní omladina, jak mi o tom vyprávěla moje matka. Do současnosti se na místě dochovala pouze poškozená kamenná středová část zdobená basreliéfem ohraničeným sestupnou profilací, která byla při rekonstrukci pomníku domodelována a opět použita.

V roce 2013 mě pan Miroslav Pröller předseda spolku Drobné památky severních Čech upozornil na dochovanou vrcholovou část pomníku. Tato zpráva u mě spustila velký zájem o pomník a jeho případnou rekonstrukci, tak jsem začal o pomníku sbírat dostupné materiály. Od sběratelů se mi podařilo získat prvorepublikové policejní hlášení o pomníku a dobovou fotografii nejen pomníku, ale také fotografii původního pomníku z roku 1881. Tyto materiály posloužily k zapsání pomníku do Evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR a tímto započal dlouhý běh na obnovení pomníku.

Dne 29. března 2021 byl na 17. jednání zastupitelstva města Žandova odsouhlasen záměr pomník v Heřmanicích zrekonstruovat. Na rekonstrukci pomníku byly zpracovány dva projekty na rekonstrukci pomníku a podána žádost na Ministerstvo obrany ČR o dotaci. Jeden projekt počítal s celkovou rekonstrukcí v případě získání dotace od MO ČR a druhý projekt představoval jen s částečnou a méně nákladnou rekonstrukcí, při níž by byla použita pouze vrcholová část pomníku. Ministerstvo obrany projekt včetně dotace schválilo a město Žandov vypsalo výběrové řízení na zhotovitele pomníku. Výběrové řízení svojí nabídkou vyhrál kameník pan Robert Pokorný z Děčína, který má s podobnými akcemi velké zkušenosti a který obnovil a opravil již mnoho pomníků.

Pomník byl znovu postaven 3. a 4. srpna 2022 na původním místě mezi třemi kaštany, které byly vysazeny již v roce 1881 a které tam dosud stojí. Vedle pomníku byla umístěna informační tabule s informacemi o historii pomníku a jeho obnovení.

Pomník v Heřmanicích byl slavnostně odhalen a požehnán v neděli 11. září 2022. Na začátku všechny zúčastněné přivítal starosta Žandova pan Zbyněk Polák. Ten také představil všechny zúčastněné, kteří se na obnovení pomníku podíleli. Vysvětlil, proč u pomníku stojí i hasiči v uniformách a vyzdvihl význam dotace o Ministerstva obrany ČR na jeho obnovení. Poté starosta předal slovo panu Pröllerovi předsedovi spolku Drobné památky severních Čech, který pomáhal se sepsáním žádosti o dotaci. Pan Pröller promluvil o významu pomníku a o přípravách rekonstrukce a popřál mu dlouhý život. Já jsem poté pronesl pár slov o historii pomníku a poděkoval představitelům města Žandov za ochotu a vstřícnost vůči zdejší historii a jejím památkám. Poté jsem předal slovo otci Přibylovi, který promluvil o míru, o nesmyslnosti válek minulých i současných. O lidské zlobě, na jejímž konci zůstávají pomníky se jmény padlých. Promluvil také o naději, i o lásce, kterou má každý ve svém srdci. Na závěr svého vystoupení otec Přibyl pomníku požehnal. Po požehnání byly u pomníku položeny květiny.

Během celé akce stáli u pomníku čestnou stráž žandovští hasiči a vojáci spolku Tradiční historická jednotka lnfanterieregiment No. 42 v uniformách Rakousko-uherské armády, pod vedením pana Miloše Macka. Ti na povel pana Martina Slavíka v uniformě poručíka zakončili slavnostní odhalení pomníku čestnou salvu. Odhalení a vysvěcení pomníku se zúčastnilo přibližně padesát nejen místních, ale i přespolních diváků.

Při psaní článku byly částečně použity vzpomínky místního hostinského Heinricha Kostomlatskyho

Petr Fletcher

ZDE je místo kde pomník stál