Josef Zenker a škola Valteřice

Josef Franz Zenker
*10. únor 1785 Valteřice
†14. únor 1852 Drážďany

Josef Zenker se narodil ve Valteřicích čp. 35 jako nejstarší ze sedmi dětí manželů Franze a Marie A. Zenkerových. Do školy chodil v Horní Polici, protože ve Valteřicích škola nebyla. Vedle výuky čtení, psaní a počítání se vzdělával ještě v hudbě. Po ukončení školní docházky hrával až do svých 17 let v okolních obcích na všech tanečních zábavách.  

V roce 1802 opustil tehdy sedmnáctiletý Josef Zenker rodné Valteřice a odjel do Moskvy ke svému strýci, bankéři Andreasovi Zenkerovi. Protože získal ve škole v Horní Polici pouze základní, nezbytné, a tudíž minimální vzdělání, které nestačilo na práci v bance, rozhodl strýc, aby studoval v Petrohradu anglický a francouzský jazyk a obchodní činnost. Po studiích se stal postupně pravou rukou svého strýce. V roce 1812 zůstal Josef Zenker v Moskvě obsazené Francouzi a město opustil, až když ho zachvátil velký požár. Před odchodem stihl zachránit všechny bankovní knihy a dokumenty, což umožnilo jeho strýci přesně ohodnotit ztráty a úbytky způsobené požárem Moskvy. V roce 1825 vstoupil do vedení banky a v roce 1829 stal se členem Akademie obchodních věd.

Josef Franz Zenker nikdy nezapomněl na svou vlast ani na rodnou obec. V červnu 1821 přijel do Valteřic navštívit matku a bratry, které neviděl devatenáct let. Při té příležitosti se stal kmotrem právě narozeného synovce Josefa Zenkera z Novosedla (Neugrund), kterého v budoucnu prohlásil za svého syna a následníka rodinného podnikání.

Nejvýznamnějším a dlouhodobým svědectvím jeho vzpomínky na rodné Čechy a lásky k nim se stala škola, kterou založil ve Valteřicích na přání svého strýce Andrease Zenkera. Ten ve své závěti odkázal 25 000 rublů na založení školy v jeho rodné obci. Josef Zenker společně se svým obchodním partnerem, významným pražským bankéřem Leopoldem von Lämelem, předložil představitelům obce Valteřice svůj záměr vybudovat ve své domovině školu a dále ji rozšiřovat, až by se z ní časem stala střední škola. Josef Zenker si velmi dobře uvědomoval důležitost kvalitního vzdělání, proto požadoval, aby se ve škole vyučovalo čtení, psaní, matematika, německý jazyk, náboženství, zeměpis, dějepis, krasopis, také latina, francouzština, hudba a aby byla zařazena také výuka o pěstování stromů. K tomuto účelu založil nadaci, kterou dle jeho vlastního vyjádření založil „z důvodu nedostatečně využitého školního vzdělání“. Tato nadace i škola samotná byly nadále jeho srdeční záležitostí. Podporoval nejen chudé studenty, kteří se zde vzdělávali, ale také místní chudé obyvatelstvo apod. Kapitál určený ke stavbě a vybavení školy a zahrnující také dobročinnost pro žáky činil 50 000 rublů.

Školu projektoval inženýr Wenzl Jerzabek. Její výstavba začala v květnu 1835 a 2. ledna 1838 byla škola připravena k výuce ve dvou třídách. Dne 11. června téhož roku byla škola za přítomnosti zřizovatele slavnostně vysvěcena tehdejším vikářem Antonem Krombholzem.

Škola ve Valteřicích po roce 1904 již s pomníkem

9. září 1850 by škola povýšena definitivně na hlavní a obchodní školu se všemi náležitými právy. C. k. Zemský školní úřad se cítil být k tomu povinen, protože zakladatel školy kromě nádherné školní budovy, v níž byly celému učitelskému sboru a také lékaři přiděleny byty, dal k dispozici vynikající učební pomůcky a finančně ústav podporoval. Na jižní straně školy nechal zřídit zahradu, v níž byla polovina pozemku určena pro praktickou výuku pěstování ovoce, druhá polovina pak pro pěstování zeleniny. Dále založil školní knihovnu se třemi odděleními, a sice pro školní mládež, pro obyvatele a pro učitele. Zaopatřil ústav významnou sbírkou minerálů, potřebnými fyzikálními, geometrickými přístroji a hudebními nástroji. Ustanovil školního lékaře, kterého rovněž finančně podpořil. Lékař bezplatně ošetřoval učitelský personál, jeho rodinné příslušníky a služebnictvo a poskytoval jim také léky s výjimkou minerálních vod a pijavic. Vedle školního fondu založil ještě penzijní fond, ze kterého dle existujících zákonů čerpali příspěvky všichni učitelé a vdovy po nich s výjimkou katechetů a lékaře.

Velkorysost a štědrost Josefa Zenkera byla po zásluze odměněna. Dne 9. srpna 1850 mu byl propůjčen Řád Franze Josefa jako uznání jeho zásluh ve školním vzdělání

Josef Zenker zemřel 14. února 1852 ve věku 67 let v Drážďanech, kam si z Moskvy odjel léčit své dlouhodobé zdravotní problémy. Je pochován na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech. Přestože byl Josef Zenker ženatý, nezanechal po sobě žádného potomka. Rodinnou firmu a správu nadace valteřické školy převzal jeho synovec Josef Zenker z Novosedla, jemuž byl Josef Zenker kmotrem.

Náhrobní kámen na jeho hrobě nese německý epitaf a ruský nápis:
„Господи, спаси душу его! Hospodine, spas jeho duši!“

Na jaře roku 1904 vyhlásil ředitel valteřické školy Josef Hocke sbírku na stavbu pomníku Josefu Zenkerovi. Mezi přáteli, učiteli, žáky i obyvateli zdejších obcí se podařilo vybrat potřebný obnos ve velice krátké době. Pomník vyrobil sochař Wilhelm Spölgen ze Šluknova. Bronzovou bustu Josefa Zenkera dodal pan Fiedler z Prysku. Pomník stál na zdvojeném podstavci ze šluknovského syenitu a kámen vlastního pomníku byl ze severského labradoritu. Pomník byl slavnostně odhalen 9. října 1904.

Pomník nesl nápis:

Josef Zenker
1785–1852
Unvergeßlich bleiben Dein Edelmut und Deine treue Heimatsliebe!
(Nezapomenuta zůstává Tvoje šlechetnost a Tvoje věrná láska k vlasti!)
1904

Dne 9. října 1913 proběhla oslava 75. výročí založení valteřické školy. Oslav se zúčastnili nejen žáci a učitelé, ale také zástupci obce Valteřice, delegace zástupců sousedních obcí, četné spolky z České Lípy, okresní hejtman Franz Schmidt se sekretářem okresního hejtmanství Kindermannem, školní inspektor a místní školní inspektor Josef Just jako někdejší žák valteřické školy, předseda okresního učitelského spolku, vrchní učitel Josef Weber atd. Na oslavách nechyběli pánové Franz Sachse z Úštěku a Franz Gierschick ze Žandova, někdejší žáci, kteří byli při otevření školy v roce 1838. Ředitel nadační školy Josef Hocke, příbuzný zakladatele, pronesl slavnostní projev, který vyzvedl zásluhy Josefa Zenkera o založení školy, jakož i všechny jeho činy, které pozvedly životní úroveň zdejšího obyvatelstva. Oslav se nemohl zúčastnit tehdejší patron školy Andreas von Zenker. Ten do školní nadace na provoz školy v roce 1913 poslal 100 000 korun a 1 000 korun poslal na náklady spojené s oslavou 75. výročí založení školy.

Obrázek z oslav 75. výročí založení valteřické školy

U příležitosti 75. výročí založení valteřické školy byla vydána pamětní medalie. Hosté obdrželi medaile v pozlaceném stříbře a školní mládež provedené v bronzu.

Po skončení druhé světové války pomník od školy zmizel a různé zdroje uvádějí rozdílné roky jeho odstranění.  Dne 25. března 2020 nalezli zaměstnanci Městského úřadu v Žandově při úklidu hřbitova ve Valteřicích tělo a podstavec pomníku Josefa Zenkera. Objevili je v rohu hřbitova v hromadě náhrobků, které sem byly odvezeny v osmdesátých letech minulého století. Tělo pomníku a jeho podstavec byly v dobrém stavu, proto mohlo dojít k jejich rekonstrukci. Nebyla bohužel nalezena bronzová busta Josefa Zenkera. Přivolaní představitelé města již na místě projevili vůli k obnovení pomníku. Tělo a podstavec pomníku byly svěřeny do péče šluknovské firmy Kamenoprůmyslové závody, s.r.o., pod vedením Ing. Josefa Bartoše. Výrobou busty byl pověřen akademický sochař Petr Řezáč z Prahy. Busta je vyrobena z kararského mramoru.

Petr Řezáč pracuje na nové bustě

Pomník byl odhalen a požehnán 2. října 2021 páterem Stanislavem Přibylem, administrátorem v Horní Polici, Jezvém a v Žandově. Obnovení a odhalení pomníku Josefu Zenkerovi financovalo město Žandov. U příležitosti odhalení pomníku vydalo město Žandov pamětní list a pamětní medaili.

Josef Zenker patří mezi nejvýznamnější rodáky tohoto kraje a zdejší obyvatelé na něj mohou být právem hrdi. Na samý závěr bych rád použil citaci z jeho náhrobku:

Jeho dobročinnost mu zde na zemi postavila nepomíjející pomník

Zpracoval: Petr Fletcher

KOMENTÁŘE:

Olga Roztočilová 25. 1. 2023

Za minulého režimu bydlel ve škole a řediteloval pan Novotný, výborný učitel. Po jeho odchodu v roce 1968 jsem tam učila já. Bylo to moje nejmilejší působiště. Rodiče byli na svou školu pyšní. Žáci velice hodní. Do jediné třídy se podařilo zavést elektrické vytápění .Bohužel po odstěhování manželů Novotných byla zřízena v budově školka. Učitelky se potom vystřídaly a do budovy valteřické školy byla přestěhována zvláštní škola z Kravař. Zřejmě nepozorností odpovědných osob škola vyhořela a vyučování nebylo obnoveno. Škoda. O dalším osudu budovy již víc nevím. S úctou O.R.